Loupak.cz - Vtipy

Jen Chuck Norris zná poslední číslici čísla Pí.

Zbraně nezabíjejí, to pouze Chuck Norris.

Dívka u zpovědi: „Pane faráři, já tělesně zhřešila!”
„A kolikrát?”
„Nevím, ale pokaždé jsem si dala na stranu bramboru.”
„Dobrá, tak je přivez, spočítám je a podle toho dám rozhřešení!”
Za chvíli vidí dívku, jak na trakaři veze pytel brambor a káravě volá: „Vidíš, vidíš, pokání bude veliké!”
„Už vidím, protože musím jet ještě čtyřikrát!”

Jelen nabral Smolíčka na parohy a vykuchal ho.

Význačný vědec se chlubí známému: „Mám Nobelovu cenu!”
„Tak ji tomu Nobelovi okamžitě vrať,” zazní dobře míněná rada, „protože já se se zlodějem bavit nebudu!”

Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

Starý farář se hrozně rád sázel. Dostal na faru mladého kaplana, se kterým se vsadil o plat, že neudělá to, co on. Postavil do místnosti tři židle a na jednu z nich posadil mladou dívku. Pak ji pohladil po tváři, kaplan taky. Dal jí pusu, kaplan taky, vjel jí za blůzku, kaplan taky, sáhl jí mezi nohy, kaplan taky. Pak ho vyndal z kutny, otočil kolem pasu a řekl: „A tohle, kaplánku, neuděláte!”

Mladý kněz měl před prvním kázáním trému, a tak mu starý farář poradil, aby si dal na kuráž deci vína. Po kázání se mladý přišel zeptat, jak se to starému líbilo, a ten pokrčil rameny: „No, napoprvé to nedopadlo nejhůř, ale stejně jsi se dopustil tří chyb. Předně jsem ti řekl deci a nikoliv litr. Dále... Máří Magdaléna nebyla nevěstka, ale byla zneuctěna. A třetí chyba: Na závěr se říká Amen, a ne Ahoj!”

Kdo měl první mobilní telefon?
Mach a Šebestová.

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím vás, kolik stál ten krásný kožich?”
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky...”
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška zvědavá jak kostelní myš zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky...” odpoví ona dáma.
Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
„To byly tři noci lásky,” zní odpověď.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamýšlí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!”